Pránická výživa - život bez jídla

Příprava a přechod na Pránickou stravu Romana Žinčíka.

Roman Žinčík 2013 hotel Gurmán 2013.

První setkání s Pránou bylo v roce 2011 v Ostravě Zábřehu, na přednášce Pránická výživa Henryho Monforta.

Od té doby mě tato myšlenka stále provázela. Pokoušel jsem se dělat krátkodobé půsty a přejít na vegetariánskou stravu a postupně na veganskou a Pránickou. Jako každý člověk, i já jsem si to představoval jako Hurvínek válku, ale každý to pocítí sám na sobě, že Prána se nedá ovládat ani vlastnit, ani podplatit či koupit. Což je všem z materiálního světa jasné vždy jen na půl, i když to jsou třeba duchovní lidé.

Začal jsem půsty, ale moc se nedařily. Úspěch byl jeden a půl dne a super výkon byl 7 dnů. To však bylo maximum, kdy tělo žádalo své. Na začátku těchto experimentů jsem vážil 112 kg a na konci 63 kg.

Přihlásil jsem se na kurz 21 dnů do Francie, na který jsem nebyl absolutně připraven. Moje štěstí bylo, že jsem se nedostal do onoho počtu přijatých osob, protože v roce 2011 to byl velký boom a všichni by rádi ovládli tyto síly, jak už jsem napsal výše – nejde to ovládnout. A tak jsem této myšlence dal Amen a pokračoval v životě bez Prány.

Asi začátkem ledna 2013 mi přišel email. Psala mi paní Dana Hájková, kterou jsem neznal, že organizuje 21 přechod na Pránu s panem Monfortem. Odepsal jsem ano, i když jsem věděl, že nemám dostatek finančních prostředků na zaplacení. Když se rozhodnete, vše jde už nějak samo a to se taky stalo. Už jsem to přestal ovládat. Patřil jsem od ledna 2013 myšlence Prána.

Začal jsem cvičit v posilovně na Fifejdách, kde máte klid pro soustředění na svůj cíl.
Moje tepová frekvence dosahovala maxima již při prvních tempech a já byl překvapen, kam mi utekla má dávná kondice.

S upravenou stravou a amatérsky udělaným tréninkem jsem začal trhat všechny své rekordy, hlavně váhové a kondiční. Věřil jsem té myšlence natolik, že bych za ni dal svůj život, což se později málem stalo. Ale nebudeme předbíhat.

Příprava se opravdu dařila a peníze přibývaly na účet jako nikdy v životě. Duchovno, na kterém jsem již pracoval asi 10 let, se začalo projevovat i v materiální podobě. Vše, opravdu vše, se začalo dařit. Dokonce jsem oprášil moje kolo, které je celkem dobře sestaveno na terén i na cesty a začal jsem brázdit okolní lesy. To byla paráda. Objevovaly se studánky moje nejmilejší (mapa), krásná meditační místa a já se viděl a cítil jako v ráji.

Opravdu to jde, jen musíte změnit své dosavadní myšlení.Pokračování článku zde

Nejtěžší na světě je práce na sobě samém.


Zpět na Úvod Masáže Ostrava Masérna Mariánky
|Úvod |O nás |Fotogalerie |Kontakt |Ceník |Jdete na první masáž? |Masérské služby |Provozní doba | |Dárkové poukazy |Napsali o nás |Doporučujeme|
|Klasická masáž |Masáž lávovými kameny|Baňkování statické|Sportovní masáž|
|Masáže nohou| Najděte nás na Google+